Dřevěný kostel [ Kostel nebo katedrála ]
Na pravém břehu nenápadné, ale v době povodní hrozivé řeky Stonávky, v místech, kde ji protíná "Císařská cesta" vedoucí z Těšína do Frýdku, stál již před několika stovkami let, až do doby nejnovější, roztomilý dřevěný kostelík, plný poezie a rodinné pohody. Časem částečně ztratil na své malebnosti, když samostatně stojící věž vedle kostela byla přemístěna na jeho střechu. Podloubí kolem kostela, typické pro naše nejstarší kostely, se zachovalo až do doby úplného zničení.
O jeho vzniku nevíme nic určitého, víme jen, že v roce 1652 byl v rukou protestantů a dne 24.března 1654 přešel do rukou katolíků.
Jeden návštěvník kostela o něm v r. 1679 píše:
"V Třanovicích existuje filiální kostel, patřící do farnosti hnojnické, zasvěcený je sv. Bartoloměji. Krmáš odbývá se první adventní neděli. Má všechny náležitosti ke konání bohoslužeb, tj.: mosazný zlacený kalich, dvě korouhve, dva zvony ve věži. Křtitelnice je v dobrém stavu. Střechy též. Hřbitov je oplocený. Příjmy kostela z vybírání a za zvonění obsahují v hotovosti l talar. Farář byl upozorněn, aby nechal opravit ploty kolem hřbitova."
Trošku obšírnější a důkladnější je protokol z r. 1688:
"Filiální kostel v Třanovicích patřící k mateřskému v Hnojníku. Tento kostel vzdálený od farního v Domaslavicích přibližně půl míle je celý ze dřeva a je zasvěcený sv.Bartoloměji apoštolu. Krmáš se koná první adventní neděli. Je zde jeden nový obyčejný oltář s obrazem sv. Bartoloměje, se zděnou podezdívkou, strop a podlahy jsou z desek. Lavice pro statkáře je pěkná a stojí před oltářem. Kazatelna je obyčejná dřevěná po straně evangelia kolmo k lodi kostela. Křtitelnice je dřevěná upevněná po straně evangelia, obsahuje měděný kotlík s čistou křtitelní vodou a je uzamčená. Svěcené oleje se přinášejí z farního kostela. Sakristie je úzká dřevěná po straně evangelia s malým oknem a jednoduchými dveřmi. Sbor je jeden. Nejsvětější sakrament se zde nepřechovává. Zvonice je dřevěná, spojená s kostelem, jsou v ní dva zvony. Kolem kostela se táhne podloubí pokryté taškami. Oplocení hřbitova je dřevěné. Kříž se staví blízko před kostelem.(Kolatoř?) je stejná jako při mateřském kostele v Hnojníku. Bohoslužby se konají každou pátou neděli. Důvěrník kostela byl jen jeden."
Rovněž inventář z r. 1804 není příliš přesný.Vyjmeme z něj jen následující podrobnosti:
"Celý kostel je zbudovaný ze dřeva. Strop v presbytáři je podobný sklepení, v lodi je rovný. V sakristii je skříň. Kaple a krypta tu nejsou vůbec. Kostel stojí 150 let, kdo ho posvětil není známo. Neprošel žádnými katastrofami jako jsou požáry a nepřátelské invaze. Nebyly zde žádné významné osobnosti, nejsou tu žádná umělecká díla, žádné náhrobní nápisy. Hřbitov je oplocený plotem z dřevěných desek, je udržovaný z kostelních obětí a darů věřících. V kostele se nachází jen jeden oltář, namalovaný načerno a trochu pozlacený. Hlavní obraz na oltáři představuje sv.Bartoloměje, nahoře se nachází obraz Matky Boží malovaný na plátně. Ve zděné podezdívce oltáře je umístěný přenosný kámen. Tabernakulum = místo určené pro výše postavené osoby nebo hudbu je dřevěné. Kazatelna je vyřezávaná a je namalovaná načerno. Křtitelnice není, malé varhany jsou pomalovány modře. (Konfesional?) se nachází v sakristii. Zařízení vyjmenované v inventáři je ubohé, nemá větší vážnost ani není zajímavé. Dva zvony ve věži byly bez datumu a bez nápisu."
Kostel časem tak ztrouchnivěl, že hrozilo zřícení. V r.1812 se rozhodl Bernard Galgon, vlastník Dolních Třanovic, vybudovat nový zděný kostel. Sešla se komise, která určila nové stavební místo nahoře nad "Císařskou cestou" za mostem. Nevíme co však zabránilo Galgonovi, aby začal stavět nový kostel.
V této době starý kostel stále více chátral, až jej stavební komise v roce 1817 zcela uzavřela z obavy, že každý silnější vítr může způsobit jeho zřícení právě v době konání náboženství. Zával by způsobil veliké oběti na lidských životech.
Galgon si však rozmyslel stavbu nového kostela, ale provedl dosti drahé opravy ve starém uzavřeném kostele. Zhotovil pod stěnami nové základy (prahy), zpevnil stěny, vybudoval velmi nákladnou novou věž a nově pokryl střechy kostela. Tyto opravy zdůvodnil tím, že místní lid se nechce vzdát náboženství po dobu stavby nového kostela. Ve skutečnosti chtěl oddálit novou stavbu a to bylo možné jen tehdy, když se opraví a otevře starý kostel, aby se v něm mohla uskutečňovat nadále náboženství. Toto všechno uskutečnil bez jakéhokoli povolení, na vlastní pěst. Byl sice pokárán, ale svého cíle dosáhl, protože starý kostel byl znovu otevřen a náboženství v něm začala znovu probíhat ve druhé polovině r.1818. Stavba nového kostela byla znovu oddálená na delší dobu. Starý kostel byl udržován neustálými opravami ještě téměř 100 let, až konečně vedení obce z důvodu nebezpečí závalu jej konečně zcela uzavřelo.Na podzim roku 1902 začala stavba nového zděného kostela, poblíž starého. Stavbu vedl Albert Dostal, stavitel z Těšína, který se smluvně zavázal, že tento kostel postaví za 35.115,- korun. Tyto náklady vzrostly, když započteme vnitřní vybavení, téměř na 54.000,- K. V čele obce byl tehdy fojt Jozef Palik, ten se rovněž zabýval vedením stavby kostela. Projevil se jako velmi obětavý a za pomocí katolických věřících ve Slezsku a faráře kardinála Koppa byl kostel dostavěn.
Před dokončením v r. 1902 Jozef Palik zemřel, což vedlo k velkým nedorozuměním. Teprve nový výbor v jehož čele stanul fojt Jozef Czakon, odsunul problémy, ukončil procesy a obec přejala dluh 12.000,-K, který do té doby ještě tížil stavbu kostela. Nový kostel byl posvěcen 26.prosince 1904 knězem, děkanem a farářem Janem Sikorou z Těšína.
Ze starého kostela byly do nového přeneseny 4 zvony, dva lustry a obraz patrona kostela sv.Bartoloměje. Kostel byl v r. 1903 zničen. Dřevo z něho odkoupil Karol Kokotek, místní rolník za 400,-K a prodával ho jiným jako stavební dříví.Tak zanikl opět jeden svědek naší minulosti.
